Českobratrská církev evangelická vznikla v roce 1918 spojením Evangelické církve augsburského vyznání a Evangelické církve helvétského vyznání. Tyto dvě církve působily na českém, moravském a slezském území od doby, kdy Josef II. vydal v roce 1781 Toleranční patent a lidé se mohli k těmto dvěma vyznáním veřejně přihlásit a scházet se. Do roku 1861, kdy byl vydán Protestantský patent, museli však evangelíci dodržovat přísné restrikce.
Českobratrští evangelíci mají své kořeny v reformačním hnutí 15. a 16. století, vycházející především z české reformace – husitství a Jednoty Bratrské. Hlásíme se i k reformaci Kalvínově a Lutherově.
Evangelická zbožnost buduje víru více na osobním vztahu k Bohu, než na příslušnosti k církvi. Každý věřící je před Bohem zodpovědný sám za sebe. Nemůže se odvolávat na poslušnost církvi, ale pouze na Boží slovo dosvědčené Písmem. Pro evangelíky je jediný a postačující základ jejich víry Bible.
V evangelické církvi je každá situace vnímána jako jedinečná a člověk se musí rozhodovat podle svého svědomí. ČCE nemá přesně daná pravidla chování, ale vydává obecná doporučení na základě studia Písma a současných odborných poznatků, v kterých nabízí svým členům vodítko pro jejich rozhodování. ČCE nemá "monopol"na podobu víry a mohou se tak vedle sebe uplatnit různé důrazy, formy a bohatost života vyrůstajícího z evangelia.
V ČCE je kladen důraz na jednotu církve, kterou si Ježíš přál, není třeba hledat v její uniformitě a organizačním sjednocení, ale spíš ve vzájemném uznání a společném slavení svátostí. ČCE má dvě svátosti a to křest a večeři Páně.
Struktura ČCE