„O rybolovu aneb noc marnosti“
J 21, 1 - 6
Ve jménu Boha Otce, Syna a Ducha svatého!
Úvodní verš - Mt 5, 3: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
- Píseň: 604 „Buď sláva Bohu, chvála otci“
Modlitba: Bože, ty víš, že se snažíme a že bojujeme. Víc se snad namáhat ani nemůžeme, nebo si toho alespoň nejme vědomi. A přesto všechno prohráváme. Padáme na ústa. Naše projekty se hroutí. Věci nedopadají tak, jak bychom chtěli. Naše snahy vychází často vniveč. Naše sny se rozpouští jak pára nad hrncem. Prosíme, dávej nám dostatek trpělivosti čekat na tvé rozuzlení, na tvé nasměrování, na tvůj zásah, které přichází z našeho pohledu často jakoby až s křížkem po funuse. Dej nám naději, která vidí až za funus. Amen
Čtení – 1 Samuelova 4, 16 – 22: 16 Muž řekl Élímu: „Přicházím z bitvy. Ano, utekl jsem dnes z bitvy.“ Élí se zeptal: „Co se stalo, můj synu?“ 17 Tu posel odpověděl: „Izrael utekl před Pelištejci. Lid utrpěl zdrcující porážku. I oba tvoji synové, Chofní a Pinchas, jsou mrtvi. Boží schrána byla vzata.“ 18 Jakmile se zmínil o Boží schráně, spadl Élí nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel; byl to muž starý a těžký. Soudil Izraele čtyřicet let. 19 Sotva jeho snacha, manželka Pinchasova, která byla těhotná a blízká porodu, uslyšela zprávu, že Boží schrána byla vzata a že umřel její tchán i muž, sklonila se a porodila, protože ji přepadly křeče. 20 Ve chvíli, kdy umírala, řekly jí ženy stojící u ní: „Neboj se, porodila jsi syna.“ Ona však neodpověděla, byla bez zájmu. 21 Hocha nazvala Í-kábód (to je Je-po-slávě) a řekla: „Sláva se odstěhovala z Izraele.“ To kvůli Boží schráně, že byla vzata, a kvůli svému tchánu a muži. 22 Řekla: „Sláva se odstěhovala z Izraele, vždyť Boží schrána je vzata.“
- Píseň: 636 „Z tvé ruky pane můj“
Text - J 21, 1 – 6: 1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. 2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5 Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ 6 Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Meditace Anselma Grüna: Ranní hostina se vzkříšeným. Ježíšovo zjevení na Tiberiadském jezeře je příběhem vzkříšení uprostřed našeho všedního dne. Učedníci jsou zase u své každodenní práce. Je jich sedm. Sedmička je číslo proměny: vždycky znamená, že se spojuje pozemské s nebeským, že se nebe a země vzájemně dotýkají. Zdá se, že těchto sedm učedníků bylo pospolu víceméně náhodou, ale setkáním se Vzkříšeným se z nich stalo svaté společenství, společenství, ve kterém se stává tajuplným středem sám Ježíš. Najednou vzniká soužití, atmosféra, ve které nad nimi stojí otevřené nebe.
Na začátku vyznívalo toto soužití spíše naprázdno - trpěli marností všeho konání. Taková zkušenost dnes mnohé trápí. Mají pocit, že je všechno zbytečné, marné, jsou frustrovaní, zklamaní. To všechno přece nemá smysl. Proč se ještě namáhat? Nic z toho přece nebude. Proč na sobě ještě pracovat? Stejně upadneme znovu do stejných chyb. Pocit marnosti nás okrádá o energii, kterou potřebujeme k životu, a zraňuje nás. Zbytečnost je zkušenost, o níž mluví bible na mnoha místech. Takovou zkušenost marnosti udělal například Job. Stěžuje si, že se nadarmo namáhá (Job 9, 29) a útěcha jeho přátel vyznívá do prázdna. Utěšují ho přeludy (Job 21, 34). Prosebník ze 73. žalmu učinil zkušenost, že si zbytečně zachovával ryzí srdce (Ž 73, 13). Veškeré jeho kroužení okolo Boží vůle bylo zbytečné. Rouhačům se stejně vede lépe, proč by se tedy měl žalmista ještě plahočit po všechny dny? Všechno je marné. Všechny velké řeči, všechny slavné činy se rozplynou v nicotě: "Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý" (Ž 39, 7).
Z marnosti našeho konání nás nevysvobodí, ani když budeme jako učedníci, kteří tak ochotně následovali svého vůdce Petra. Jen s euforií se toho moc nepodaří. Když Petr učedníkům řekl, že jde lovit ryby, odpověděli mu plni nadšení: "I my půjdeme s tebou" (Jan 21, 3). Doufají, že by jim Petr mohl ukázat cestu k úspěšnému životu. Mnoho lidí dnes poslouchá nějakého samozvaného guru, který se vyzná v každé situaci. Fascinováni tím, co z něho vyzařuje, nastupují do člunu v naději, že od této chvíle bude všechno lepší. Ale stejně jako učedníci musí i oni na vlastní kůži poznat, že je to všechno nadarmo. "Té noci však nic neulovili" (Jan 21, 3). Všechno je marné. A je noc, takže skrze tmu nevidí. V jejich nitru je temno, pocit zbytečnosti. Společný člun je veze ještě hlouběji do noci.
Do tohoto šedivého rána marnosti a bezútěšnosti vstupuje Ježíš. "Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu" (Jan 21,4). Kdo v noci trpí marností všeho svého snažení, touží po ránu. Ne každé ráno ale přinese útěchu. Existují i rána šedivá a bezútěšná, kdy se člověku vůbec nechce vstát, protože nevidí smysl prožití tohoto dne. Na břehu však stojí Ježíš. Učedníci jsou ještě v člunu na moři - ještě ve světě nevědomí, ve světě svých snů. Ježíš vstupuje do jejich života z jiného světa. Učedníci ho nepoznávají, ale on s nimi navazuje kontakt. Ptá se jich: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Ježíš je nazývá "dětmi", protože jsou ještě nevědoucí. Ačkoli to byli zkušení rybáři, nechápali, na čem v jejich životě záleží. A tak jim Ježíš ukazuje cestu. Bere je do své školy. Jejich námaha je skutečně zbytečná - namáhají se pro nic. Aby byl jejich život opravdu hodnotný, potřebují jít jinými cestami, ale těm se naučí teprve když připustí, že jsou děti, že když jde o něco podstatného, jsou všechny jejich schopnosti k ničemu.
Kde prožíváš ve svém životě marnost? Kde máš pocit, že to všechno nemá smysl, že je všechno zbytečné? Možná sis dával zbytečně takovou práci se svými dětmi: jdou úplně jinými cestami a jejich směřování ti připadá jako bloudění. Asi byla Tvá práce marná. Nevidíš úspěch. Marně se namáháš stát se jiným člověkem - stále znovu padáš zpět. Zastav se ve své zbytečnosti u Ježíšových slov: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Nemáš nic, co by Tě skutečně živilo? Ježíš přichází na břeh Tvého šedivého rána. Oslovuje Tě, aby Tvůj život dnes nebyl marný, aby se Ti dnes dařilo, aby Tvůj život nesměřoval do prázdna, ale aby byl zdravý a plný.
- Píseň: 623 „Důvěřuj se v Pána“
Ohlášky:
- Ve čtvrtek 14. 5. se znovu setkáme ve sborovém domě k biblické hodině od 17:00.
- Narozeniny slaví Jarmila Železová, Jana Rudolfová, Tomáš Hudcovic, Dagmar Prosková a Jaroslav Berka – srdečně gratulujeme!
Přímluvy: Prosme za ty, kdo si myslí, že všechno zvládnou svou silou, svou chytrostí, svou snahou, svou výdrží, svou vírou. Pane smiluj se…
Prosme za ty, kdo prohráli. Kdo mají za to, že je vše ztraceno, že jejich život ani životy jejich blízkých už nemají smysl. Pane smiluj se…
Prosme za ty, kdo druhým nechtějí dát druhou, třetí… sedmdesát krát sedmou šanci. Pane smiluj se…
Prosme za ty, kdo darovaných šancí znovu a znovu nevyužijí, nebo dokonce zneužijí. Za ty, kdo se opakovaně ráchají ve svém hnoji. Pane smiluj se…
Prosme za církev, aby byla místem, kde uslyšíme pozvání k lepšímu životu. Pane smiluj se…
Otčenáš…
Poslání - 2 Tim 2, 11 – 13: 11 Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. 12 Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. 13 Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Požehnání: „Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.“
(2. Tesalonickým 3, 5)
- Píšeň: 673 „Dej odvahu včas slyšet“