Kázání Marka Bárty

Blaze tichým - zamyšlení pro domácí bohoslužby v době půstu  a také v době propuknutí epidemie koronaviru (15.03.2020)

Základ bohoslužeb a zamyšlení: Mt 5,5

 

 

IntroitusŽ 37,11   "Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj"

                 P 1: ED 130 „Můj Pane z hlubin volám“

 

Modlitba:

 

1 Čtení:    Iz 30,15n  "Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství."

                 P 2: EZD 631 „Nám pomoz Pane milý“

 

2 Čtení:  Mt 5,5   "Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví."

 

KÁZÁNÍ  / ZAMYŠLENÍ

 

               P 3 ED 197 „Duše má, v tichosti k Bohu se měj“

 

 

Přímluvné modlitby + modlitba Páně:

 

Poslání:  Jk 3,13n.17n

 

Požehnání:    „Ať v našich srdcích vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.“   (Kol 3,15)

 

        P 4 EZD 559 „Ó ujmi ruku moji“

 

 

ZAMYŠLENÍ:

Milé sestry a milí bratři v Kristu, milí přátelé,

 

pro čas, kdy se nemůžeme setkat při bohoslužbách osobně Vám nabízím pro tuto neděli mé osobní rozjímání a rozhovor s Pánem nad potřebou ticha a klidu. Snad zapadne toto mé rozjímání do současné situace jako určité povzbuzení a útěcha:

 

Ticho…, klid…, mír…, pokoj… Tak to je něco, co mně osobně strašně chybí! Prožívám po většinu času naopak neustálý spěch, neklid, sužuje mě příšerná přehršel komunikace, bez ustání valící se informace, které bych měl zpracovat, nejlépe si je zapamatovat, promyslet, upravit, někomu předat, vyřídit. Spousta mezilidských vztahů, které když je přímo nemám řešit, tak alespoň brát na vědomí a podle toho pak i uzpůsobit své jednání, chování, program, čas jídla, spánku…

         A já už nechci – chci klid, ticho…

 

Chci se setkat s někým, kdo mě bude mít rád, kdo po mě nebude chtít nic vyřídit, nakoupit, zaplatit, vyúčtovat, podepsat, přeložit, okopírovat, odeslat, rozšířit, spočítat, srovnat, zkontrolovat, zarovnat, uklidit, uvařit, okopat, zalít, zorat, posekat, usušit …

 

Chci někoho, kdo by mě pohladil po zádech i po duši. Před kým bych nebyl posuzován za svůj výkon, komu by bylo jedno, zda toho udělám dnes tolik, a nebo trochu méně a nebo třeba vůbec nic. Kdo by mě neposuzoval zda jsem dobrý žák, pilný student, oddaný snoubenec, pozorný manžel, úžasný milovník, laskavý otec, příjemný soused, agilní pracovník, hodný dědeček, spořádaný důchodce… Toužím po tom, aby mě někdo přijal bez nároku, kdo by vzal vážně jen mé jméno, mou osobu, mé já …. A už jen mír a klid – ticho.

 

Chci potkat někoho, kdo by ke mne přistupoval v klidu a v tichosti s pokorou v srdci. Kdo by se nade mne nepovyšoval, pro koho bych nebyl jen prostředek či projekční plátno jeho schopností či naopak neschopností. Nebyl bych jen fackovacím panákem jeho představ, ambicí, nebo naopak terč k odreagování jeho mindráků. Ani vrba, ani žumpa, nebyl bych ani někým, s kým jsou spojovány naděje, kdo je vyvyšován, na koho je kladen nárok autority…

 

Chtěl bych být jako dcera Siónská, které by se splnilo, co jí kdysi proroci zaslíbili: „Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslu, oslátku, osličím mláděti“. Chtěl bych aby vstoupil do mého života někdo tak pomalu a klidně jako se přijíždí na malém oslíku, a ne jako se vjíždí na koni osedlaném spěchem, s ohlávkou práce a stresu, s koněm který je k trysku hnán kopáním do slabin ostruhami odměn, výstrah a trestů. Kéž by, kéž by se ke mně přikolíbal na oslátku, které nezná knutu povinností, honby za vizemi a představami. Chci potkat toho, který řekne: „Pokoj tobě, Marku!“ (A dosaďme si, prosím každý své vlastní jméno.) „Miluj sebe sama! Bůh tě přeci přijímá, odpouští ti tvoji pomatenost a úprk za lepším příštím a nabízí ti tady a teď objetí a pohlazení – v tichu a klidu svého všezahrnujícího pokoje.“

 

Ano, toužím ve skrytu duše po někom, kdo se mou nebude komunikovat prostřednictvím zvonícího budíku, upomínek v kalendáři, pomocí mobilu, nebude mi pouštět hudbu, která mě pohání k většímu výkonu, k radostnější a hojnější konzumaci čehokoli, nebude mě dopovat ani oblbovat dryáky podporujícími dobrou náladou       a výkon. Toužím po setkání s němým, kdo mi nebude implantovat do hlavy rytmus života, nebude rozechvívat moje nervy zvuky motorů, nástrojů a přístrojů upravujících svět do čista, hladka, jemna, uklizena, vyžehlena, ohoblovana, posekana, nařezana a umixovana a tak dále a tak podobně... Chci se potkat a sblížit, toužím po tiché důvěrnosti, nechci se jen prezentovat a nechci, aby mi bylo jen prezentováno…

 

No a já vlastně vím, že už přišel, že se dostavil, že už čeká a chce se mnou setkat        a nabídnout mi svoje ticho, svůj klid a mír. Vím o tom z kostela, z bible, díky modlitbám a meditacím, ale i díky některým dopisům, smskám, mailům, facebookovým zprávám a skipe-rozhovorům, zkrátka díky druhým lidem…

 

Díky tomu, že mi to druzí lidé ukázali, se s tím, koho čekám určitě setkám  - ve svém srdci… On ke mně promluví … Promluví ke mně tak, jako mě občas chlácholívali mamka s taťkou…

 

Tuším to, vím to, že se s ním jistě setkám… A pak se k němu připojím, nechám se jím opanovat a vstoupím do království jeho božského klidu…

 

Ale ať ještě chvilinku počká, říkám si často, musím jen ještě něco zařídit. No a ještě vlastně tamto odeslat, jo a jistě, až se dostaví dům, tak pak.. (-no ještě se to všechno musí samozřejmě nejdřív poplatit a na ty platby se musí nejprve vydělat), takže pak! Pak už budu mít čas na osvobozující božský pokoj. Teď ještě ale o nějakém pomalém oslátku nemůže být řeč! Absolutně nestíhám svůj život zmenežerovat, takže nějaké oslečí mládě, které na vše kouká jak na nová vrata, všemu má čas se divit, za vše děkovat, vše naplno prožít, o takovém prostředku zjevení opravdu teď ještě nemůže být řeči. Ještě ne, ještě se musím zajistit rychlonohými a vysokovýkonostními techno-koni.

 

Jistěže chci být tichý, a nalézt mír v duši, ale nech mě, ty cizinče – proboha – ještě uskutečnit můj plán, a pak budu tvůj… Nejdřív to tady musím na zemi všechno zařídit, alespoň tu svoji část, za niž se cítím zodpovědný, aby konečně byla země podle mých představ – vlastně Tvých, Bože, samozřejmě!, vždyť to dělám taky trochu pro Tebe, dřu se, aby se děti měli dobře, dřu se, aby se měli všichni dobře, aby bylo víc pořádku, krásy, symetrie, harmonie, peněz na opravy toho všeho… a to je přeci Tvoje vůle, nebo ne?!

 

A slyším: „Blaze tichým, oni obdrží zemi za dědictví.“

 

„To nemyslíš vážně?!,“ opáčím. „Čí je naše zem, kdo v ní má slovo? To nejsou tiší, naopak, jsou všude slyšet a vidět. Čí obrazy visí na velikých deskách podél cest? Tichých?! Kdo není vidět a slyšet v televizi, v radiu a na internetu, kdo se nestará o svou publicitu, kdo se nesnaží vstoupit do povědomí či dokonce podvědomí veřejnosti, ten jako by nebyl!!! Každý kdo pracuje s veřejným míněním a utváří je, je úspěšnější, než ten, kdo si své názory šeptá někde v koutě! Kdo je potichu ten nikdy nic neurve, tomu zemi seberou, vezmou mu půdu pod nohama…“

 

„Ale ale“, znovu zaznívá odkudsi: „tiší dědičně obdrží zemi a rozkoš míti budou ve množství pokoje.“ (Ž 37, 11)

 

„Holenku“, říká ten hlas dál, „tiší, to znamená také mírní, pokojní, vlídní, gentlemanští, jemní, klidní, neunáhlení… To vůbec neznamená, že nejsou pevní, že nikdy nepromluví, že neumí říct slovo potěšení, útěchy, pochvaly, naopak! … Ale jsou to hlavně ti, které prostoupil Boží klid a mír.“

„Takových je jako šafránu“, pokračuje ten, který teď promlouvá v mém srdci, „nebo je jich třeba také jako soli, ale je jim blaze, a je rozkoš na ně pohledět a setkávat se s nimi, protože jsou obdařeni nesmírným pokojem. A ostatní se u nich mohou učit, čerpat od nich ten mír a mírnost. Upokojit se…“

„A člověče,“ nepřestává tichý hlas v mém nitru, „tiší, mírní, vlídní a klidní, kteří se učí ode mne, neboť jsem také tichý a pokorného srdce, tito lidé získávají zemi tak, že se za nimi ostatní lidé sami táhnou, neboť chtějí načerpat v oáze rozkoše. Zem jim nepatří jako nějakým velkostatkářům či oligarchům, dobře vědí, že zem patří jen a jen  Bohu, a právě proto se o ni ani nemusí přetahovat s kýmkoli jiným. Celou zemi ovšem nakonec obdrží, protože země se všemi lidmi, co jsou na ní, se sama chce vracet do náruče Božího klidu a ticha.“  Hlas ustal. Nastalo...    TICHO

 

Děkuji ti Kriste, že ke mně přicházíš tichý a pokorný, že mě neodmítáš a znovu a znovu mi odpouštíš moji nechápavost a urputnost. Děkuji, že se mi nabízíš ve svých tichých učednících, které jsi blahořečil. Dej mi, prosím, abych i já našel odvahu jít za tebou a za těmi tvými, kterým je blaze, a poznal tak tvůj pokoj.  Dej mi k tomu, prosím, moudrost využít i nynější čas. Amen

==========================================

Zvukové záznamy:

12.02.2017  Rodinná neděle

 

Další kázání

Blaze těm, co pláčou