Domácí bohoslužby na květnou neděli 5. 4. 2020 v době karantény koronaviru
A, 6. postní – Květná neděle: Ez 37, 11 – 14 & J 11, 1 – 45 (J 11, 21 – 26)
(O naději ve vzkříšení)
Pozdrav: „Milost nám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána našeho Ježíše Krista!“ I v době odloučení jsem stále spojení Duchem Svatým.
Introit: Ž 130: 1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, 2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. 3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. 6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. 7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, 8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
- Píseň: D 675 „Přijď již, přijď Duchu stvořiteli“
Modlitba: Trojjediný Bože, Tvůrče, Zachránče a Přímluvče skutečného života, děkujeme za každou vteřinu našeho žití. Děkujeme za šanci a naději, které v tobě máme. Prožíváme štěstí, necháme-li se tebou prostupovat. Neumíme být však šťastní, protože na tebe zapomínáme a sloužíme sobě a našim často úplně šíleným představám. Osvobozuj nás prosíme od nás samých a probouzej z mrákot a umírání k pravému životu v tobě a s tebou. Amen
Čtení: Ez 37, 11 – 14: 11 Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: ‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.‘ 12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. 13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. 14 Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův.“
- Píseň: Svítá 50 „Údolí suchých kostí“
Text: J 11, 21 – 26: 21 Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ 23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24 Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
ZAMYŠLENÍ:
Často vnímám (i u sebe) smutek až znechucení nad tím, že se v našem sboru, našem společenství a nejen u nás, ale vlastně na většině míst naší evangelické církve nedějí žádné pořádné zázraky natož uzdravování, že pořádně nežijeme z víry, že jsme mdlí, neaktivní či aktivní jen málo. Že jen dodržujeme nějaké staré tradice, ale nežijeme skutečně duchovně, nežijeme z Ducha Svatého, Duch mezi námi nevane. Dokonce se často mluví o tom, že jako církev vymíráme. A vlastně se to skloňuje v celé západní Evropě: většina církví v naší části světa umírá.
A napadá mne – když si připustím, že by se mne mohla dnešní porce evangelia osobně týkat – že vlastně slyším pořád dokola opakovat jen to biblické Martino (a i Mariino – však si přečtěme ten oddíl celý): „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ „Pane, kdybys byl zde, nebyli by ti všichni ostatní duchovně umřeli.“ „Naši bratři a naše sestry.“ „Bůh tu není. Kde je?“ „Kdes byl, Pane, celou tu dobu novověku a moderny, když jsme postupně pohřbívali církev, když se i ona sama slavno-slavnostně zahrabala za živa?“ „Kdybys tu byl s námi, církev by nebyla už čtyři sta let pod drnem.“
Pokud však Bůh není jen soubor představ, systém zvyků a tradic, není jen myšlenkovou mlhovinou vypařující se z textů umě shromážděných do bible (takový bůh je neživý, mrtvý, zabili jsme ho, jak pravil Nietzchův blázen s lucernou v knize Radostná věda - a je to dobře, dodávám radostně já), pokud je Bůh Bohem živým, je Životem samým, Bohem osobním, což znamená, že má moc zasáhnout mě osobně v tom nejhlubším centru mé osobnosti, mého života a taky to znamená, že ze mě proto má moc udělat osobnost, skutečně živého člověka, pokud je tedy Bůh Bůh živý, pak si mohu připustit, že i ke mne mluví Ježíšovým: „Tvůj bratr vstane!“ „Tvé sestry a bratři vstanou!“ A to, ne až jednou po smrti, ne až jednou při vzkříšení všech. Ale už teď. Bůh, který se ukázal v člověčí podobě v životě Ježíše z Nazareta je sám Vzkříšení a Život. A záleží pouze na tom, zda mu budu důvěřovat. Zda mu budeme důvěřovat. Je to právě důvěra, která činí ten zázrak, že i když umíráme a umřeme (protože jsme všichni značnou část času trávili daleko od Boha živého, vzdalovali jsme se Životu – „hřešili jsme“) přesto budeme žít a už teď můžeme žít – na plno – to znamená beze strachu, viny a studu!
Ve víře i na smrtelné posteli budeme plně živí, pokud uvěříme tomu, co Ježíš žil a pro co umřel. I jako mdlí, nemocní, hůř vidící, nedoslýchaví či hluší a úplně slepí, chromí, bolaví, postižení - jsme naplno živí, skutečně živí, ne jen „na oko živí“. I jako dosavadní průseráři, packalové, rozvedení, vzteklí, alkoholici, depresivní, maničtí, kuřáci, feťáci, sledovači porna, nevěrníci, podvodníci, gauneři, lenoši, zašíváci, workoholici, hamouni, nenasytové, defraudanti, konfidenti, promiskuitní heterosexuálové, homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové, bigamisté, polygamisté, polyandristky, pedofilové, kriminálníci, zloději, znečišťovatelé přírody, vrazi… můžeme být od teď živí, opravdu živí, a ne ztrápení a polomrtví. Ale ani jako do teď hodné holky a hodní hoši, ti vždycky slušní, perfektní a spolehliví, ti morální, umírnění, uměření a úslužní, žijící v manželství či celibátu a třeba i zbožní se nemusíme nechat pohřbít za živa, abychom o sobě udrželi tato těžce vydřená zdání. Povstaneme, když se v nás probudí víra, důvěra, spolehnutí se na to, že Bůh nás chce mít za každou cenu živé, a ne mrtvé a že kašle na to, kým jsme byli a kým se domníváme, že jsme a co všechno jsme napáchali a nebo co na nás napáchali jiní! Probudíme se k životu, když se spolehneme na to, co přišel říct Ježíš a za co taky zaplatil nejvyšší cenu, že totiž nic, opravdu žádný hnus, ani žádný puch, který se kolem našeho chcíplého a smrti se bojícího živoření šíří, nemůže nás odloučit od Boží lásky, od lásky nebeského Otce, dárce Života.
Marta varovala Ježíše, když Lazara křísil: „Už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ To jen propůjčila hlas našim zkušenostem, které nám napořád brání uvěřit, mít naději a lásku. Mrtvola smrdí a šíří se z ní nákaza. Minimálně nákaza strachu ze smrti, když ne přímo nákaza, která nás může ohrozit přenosem bakterií, virů a jiných svinstev. V Evropě se šíří strach z církve: už nejméně čtyři sta let je čím dál mrtvější. Už hnije. Nechme jí raději v tom, radí zdravý selský rozum. Neotevírejme její hrob, ještě něco chytneme, říká si mnoho lidí. A říkám si to, přiznávám se, často i já. Je to stejné, jako když se potkáte s někým, kdo je něčím moc postižený, je nám něčím odporný, jde z něj strach, a je těžké se ubránit, aby nás ten strach nenakazil, proto se raději odvracíme.
„Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ zněla a zní proti našim zkušenostem a přirozené útěkové reakci Ježíšova odpověď. A je to odpověď Boží – odpověď skrytého Boha, který je Život a Vzkříšení! Velmi podobnou odpověď zaslechl i Ezechiel: „Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi.“
Věříme tomu?!
Však pozor, uvěřit znamená svou důvěru plně vložit do Boha, tedy do neznáma, do Tajemství. Důvěřovat Bohu znamená připustit, že to nebudeme my, kdo budou věci řídit a mít pod kontrolou. Aby mohla církev ožít, aby mohli žít naši bližní, naše sestry a naši bratři, abychom mohli žít my jako plnokrevní lidé beze strachu a bez pocitů viny a studu, aby mohlo povstat údolí vyprahlých a nudných kostí, aby se mohla tato potemnělá kostnice vzmoci k akci na denním světle jako bojeschopná armáda, budou se muset dít věci jinak, než jak jsme byli doposud zvyklí. Pokud to nepřipustíme a budeme si pořád trvat na našich dosavadních zkušenostech, a proto i zvycích, rituálech a tradicích, a budeme chtít dělat vše jako doposud, živé víry se neodvážíme, a nepoznáme proto ani pravý Život. Nebudeme moci přijmout dar, který nám chce Bůh – Život – dát. Nenecháme do sebe vložit Božího Ducha a neoživneme. Odmítneme Boha, který se nám chce dát – cele. On je Život a chce, abychom žili naplno, žili jeho Životem, prostě, abychom měli Boží život!
A „život je změna“, to ví každý dobrý ateista. Proč se tomu tedy tolik bráníme my, kteří si rádi říkáme „věřící“. Nepřipouštíme-li žádné změny, nejsme věřícími ani důvěřujícími, ale jen mistry v balzamování a udržování mrtvol v hrobech či ozdobných vitrínách, tak, aby vypadaly jako živé, ale aby se – proboha – jen ani nehly. Ale Ježíš je mistr, který nás učí něčemu zcela jinému – žít, hýbat se, tančit a bojovat pro Boha, s Bohem a v Bohu!
Necháme se jím oživit? Necháme se jím naučit křísit druhé? Naučíme se od něj důvěřovat, že může vzkřísit lidské společenství, a dokonce i církev? Uvěříme tomu? Odvážíme se jít do neznáma? Za Tím, který je Vzkříšení a Život?
- Píseň: D 669 „ Přijď, Spasiteli“
Ohlášky: - Děkujeme všem, kdo šijí roušky, kdo se zajímají o své blízké, kdo dodržují hygienická nařízení. Děkujeme těm, kdo nepanikaří.
- Sbírky: číslo účtu 1180210359/0800 variabilní symboly:
salár 80
Jeronýmova jednota, probíhá do 31. 5. 2020 - 70
fond oprav na střechu 20
dar sboru 50
Postní sbírka Diakonie - 682100, do zprávy pro příjemce uvést "postní sbírka"
Hlavní dar lásky JJ - 682100, do zprávy pro příjemce uvést "HDL"
- Narozeniny: 8. 4. by bratr farář Jaromír Strádal oslavil 90. narozeniny. Mysleme na jeho manželku a děti.
Přímluvné modlitby a modlitba Páně:
Modleme se za všechny nakažené koronavirem. Za to, aby nacházeli ve svém onemocnění naději a laskavé pečovatele a zdravotníky. Pane, smiluj se!
Modleme se za všechny, kdo čekají na operace a jiné zdravotnické zákroky, které musely být odloženy. Ať nacházejí dostatek trpělivosti. Pane, smiluj se!
Přimlouvejme se za všechny, kdo jsou v současné době ještě víc sami, než byli dříve. Ať poznají Boží blízkost i skrze lidské posly. Pane, smiluj se!
Prosme za všechny, kdo mají rozhodovací zodpovědnost. Ať se řídí tím nejlepším rozumem pocházejícím od Boha, ať je ani ve snu nenapadne situaci nějak zneužít. Pane, smiluj se!
Prosme za to, ať nám situace odloučení a ohrožení je příležitostí ke vzkříšení toho nejlepšího v nás. Kéž nacházíme praví život! Pane, smiluj se!
Otče náš… AMEN
- Píseň: D 622 „Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá“
Poslání: Ř 8, 8 – 11: 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. 9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. 10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Požehnání: Lv 6,24 – 26: 23 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 24 Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
- Píseň: EZ 685 „I když se rozcházíme“