„O jednom stádu aneb o církvi“
J 10, 11 – 18
Milost nám a pokoj od Boha Otce našeho!
Úvodní verš: Ž 23, 1 – 3 1 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
- Píseň: 67 „Ó Pane, smiluj se nad námi“ / 613 „Oči všech se upírají“
Modlitba: Častěji, než si umíme přiznat, jsme na hony vzdáleni od tvých niv, Bože. Tak často klopýtáme po svých postranních vyprahlých cestičkách, na kterých marně hledáme sebepotvrzení a ukojení své pýchy a pátráme po potravě, která by zasytila naši prázdnotu. Prosíme, dej nám padnout na kolena, vyhladovět, vyschnout, abychom se pak ochotně nechali pozvat na tvou šťavnatou a vydatnou pastvu, kterou nám trvale nabízíš. Amen
Čtení: Ez 34,1-6.9-12.15-16.23-25.30-31 1I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 „Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? 3 Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. 4 Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. 5 Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. 6 Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral. 9 Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo! 10 Toto praví Panovník Hospodin: Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou.“ 11 Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. 12 Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. 15 Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. 16 Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“ 23 Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. 24 Já, Hospodin, jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem. Já, Hospodin, jsem promluvil. 25 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním ze země dravou zvěř, takže i na poušti budou moci bezpečně sídlit a spát v divočině. 30 I poznají, že já, Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni, dům izraelský, jsou mým lidem, je výrok Panovníka Hospodina. 31 Budete mými ovcemi, ovcemi, které já pasu, vy lidé, a já vám budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.“
- Píseň: 417 “Zachovej nás při svém slovu“
Text: J 10, 11 – 18 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
Meditace: Bible je k nám, zdá se, neuctivá – srovnává nás s ovcemi. Ovečky se chytají každého vedení. Stačí, abyste je chvíli krmili a mluvili na ně a už za vámi budou běhat. Poplašené, hloupoučké, naivní, důvěřivé ovečky. To že jsme my – racionální, moderní, svobodní a bohatí lidé – ovce?! Ano, jsme.
Potřebujeme pastýře a ne že ne. Vždyť se podívejte, jak to vypadá tam, kde žádní pastýři nejsou, kde chybí vedení. Nebo nyní můžeme sledovat, co to znamená, když je vedení nedostatečně odpovědné a dělá chyby. Jaké to je, když se pastýři nikomu vyššímu, než sami sobě neodpovídají?! Přese všechno máme ale stálý sklon si volit – máme-li vůbec tu možnost – většinou toho horšího pastýře. Volby prezidentů v Evropě i USA to dokazují. Jako stádo tupých ovcí, které myslí jen na sebe, a ne na druhé, nemyslí na celek!
Bůh však zaslíbil, že on sám bude nás lidi – hloupé stádo – vést a on sám nás bude soudit podle svých kritérii. Nechce nechat vládnout ani samozvané, ani ty dynasticky ustavené, ani ty tak zvaně demokraticky volené pastýře, aby pásli sami sebe, aby jim moc a jejich vliv sloužily k prosazování soukromých cílů. Bůh naopak chce, aby bylo postaráno o tu poslední a o toho posledního.
Proto nakonec poslal svého pastýře a tím je Ježíš! Ježíš, který není jako lidští pastuškové, najatí pasáci, kteří koukají jen na mzdu; je dobrým pastýřem – jedné podstaty s Boží vůlí, který se stará, aby každý mohl nalézt dobrý zdroj pastvy a pitné vody pro svůj život, aby nikdo nebyl odstrčen.
To opakují po evangelistovi Janovi apoštolové, zvěstovatelé, kazatelé, katechumeni již 2000 let. Oni ale také nejsou těmi pastýři! Pozor! Ani já, pisatel této meditace, nejsem dobrým pastýřem. Tím je jedině On, Ježíš, který pro dobro všech sám sebe vydal. Vtělená Boží láska, která za své ovce položila život. Jistě, snad se najde člověk, který nasadí život za spravedlivého, jak říká Apoštol Pavel; jistě, bylo mnoho lidí, přátel, rodičů, křesťanů i kněží, farářů, kazatelů, kteří nasadili život za druhé lidi – ale Kristus zemřel pro všechny, aby všichni měli volný přístup k Boží záchraně. Nepoložil svůj život jen za své ovce, za svůj národ, za své přátele, svých dvanáct apoštolů, za nějakou vyvolenou skupinku, ale za všechny lidi: za všechny, kdo potřebují uzdravení, za všechny bloudící, chybující, ty všem cizí, za ty, kdo si škodí a neumí s tím sami přestat.
Ježíš je tu pro nás všechny, kdo v něm vírou spatřujeme Boží lásku k lidem k celému stvoření i k celému lidstvu, lásku, která radši, než aby trestala, sama se nasazuje místo nás a bere důsledky naší bezbožnosti a našich chyb a našeho bloudění na sebe. Na svém zranění a bolesti nás probouzí ze zla, do kterého upadáme a ve kterém se tak často a rádi rochníme.
Kdo jsme to ale ti my. Kdo jsou ti všichni věřící? Jen ti správně věřící, jen my evangelíci, nebo i katolíci – nebo snad i ortodoxní, východní, křesťané? Nebo dokonce lidé všech náboženství na celém světě? A co tak zvaní bezvěrci?!
„Věřím církev obecnou.“ „Věřím jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.“ Tak vyznáváme v našich vyznáních víry, Apoštolském a Nicejsko-cařihradském. Tato vyznání mají být hrází proti sklonu vnímat za ty správné ovečky jen nás, tedy třeba jen náš sbor, jen naši církev, jen „ty naše“. Brání naší slepotě vidět, že jsou i jiné ovčince.
Ježíš jasně říká, že má i ovce, které nejsou z tohoto (našeho) ovčince a že i ty jiné ovce musí přivést k sobě. „A bude jedno stádo a jeden pastýř.“ To nám celou věc trochu problematizuje. Zde neplatí „peklo jsou ti druzí“, jak napsal ve své divadelní hře Jean-Paul Sartre ale „druzí jsou požehnáním“. Vlastně je pro nás všechny požehnáním to, že Ježíš je tu i pro ně! I oni, ti jiní, ti druzí, ti nám cizí, mají svého pastýře – toho samého, který vede nás: Boží lásku! A Boží lásku mohou poznávat i tak zvaní „nevěřící“, „bezvěrci“.
Starověké Cyprianovo heslo, které se stalo součástí křesťanského učení, „Extra ecclesiam nulla salus“ („mimo církev není spásy“), je potřeba pod vlivem dnešního evangelia vnímat spíše jako „Sine ecclesia nulla salus“ („bez církve není spásy“)! A jen si připomeňme: řecké slovo pro církev „kyriaké ekklésia“ znamená „Pánem svolané shromáždění“. Od slova „Pánem“ – „kyriaké“ je například odvozeno německé slovo die Kirche, anglické church a potažmo i naše slovo církev. Církev je tam, kde proudí, vane, promlouvá a lidi do společenství volá Ježíšův Duch. Církev je tam, kde jsou lidé povoláváni k životu podle Boží vůle. Bez této církve, bez shromáždění lidí, které se řídí Duchem Božím, Duchem Kristovým, Duchem lásky, Duchem pokory a ohleduplnosti není na světě záchrany.
Chceme patřit k jednomu stádu, kde všichni naslouchají jemnému a hojivému hlasu toho jediného pravého k životu vedoucího Pastýře, anebo si chceme hrát na pastýře sami a využívat rozdělení lidí k odsuzování druhých a prosazování sebe? Ovcemi jsme, ale nemusíme být ovcemi zlými.
Ohlášky:
- Už se začneme scházet k biblickým hodinám! Sejdeme se ve čtvrtek 7. 5. ve sborovém domě od 17:00.
- Narozeniny slaví Petr Duba a Věra Brahová – srdečně gratulujeme!
3 Píseň: 420 „Slunce pravdy, milosti“
Přímluvy: Prosíme za ty, kdo vedou druhé lidi, aby se učili od Tebe, Bože, být milosrdnými a laskavými.
Prosíme za ty, kdo bloudí, hledají sebe a smysl svého žití, přiváděj je k sobě a dávej jim odvahu a sílu umřít všemu, co je ničí a začít nový život s tebou.
Prosíme za všechna lidská společenství a organizace, ať jsou dobrými ovčinci, kde se uplatňuje tvé právo a tvá spravedlnost.
Otčenáš…
Poslání: Ef 4,2b-7.15-16 2 (…) Snášejte se navzájem v lásce 3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. 7 Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.
Požehnání: „A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! AMEN“ (Židům 13,20n)
- Píšeň: 482 „Jak rozkošné a milé“ / 678 „Jeden Pán, jedna víra“
AMEN