"O výdrži a naději"
Vstupní verše – Žalm 25, 6 – 8: 6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. 7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. 8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
Modlitba: Bože, věřím, že jsi stvořil tento svět. Jedinečný a nekonečně barevný.
Věřím, že jsi Bůh živý a jednající, Bůh, který se dává poznat a přichází za člověkem.
Věřím, že jsi dal v Ježíši jasně najevo, že znáš bídu našeho žití a neseš ji spolu s námi.
Věřím, že smrtí Ježíše ukazuješ, že tvoje blízkost neskončila, že ji nezastaví ani smrt.
V Kristově vzkříšení nám dáváš naději, že jsi s námi navěky.
Věřím, že ve světě působíš svým Duchem a máš radost, když v nás najdeš otevřená srdce.
Amen.
Čtení – Kniha moudrosti 6, 12 – 17: 12 Moudrost září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají. 13 Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc. 14 Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat, najde ji sedící u svých dveří. 15 Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost, a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starostí. 16 Sama obchází a hledá, kdo jsou jí hodni, na jejich stezkách se jim vlídně ukazuje a v každé myšlence se s nimi setkává. 17 Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se, a péče o poučení, to je láska k ní.
2. Čtení – Mt 25, 1 - 13: 1 Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. 2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3 Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. 4 Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. 5 Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. 6 Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ 7 Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. 8 Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ 9 Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ 10 Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. 11 Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12 Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ 13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Nedělní zamyšlení:
Přímluvná modlitba: Tentokrát se můžeme připojit k modlitbě české farářky působící ve sboru Augsburgského vyznání v Simmeringu na předměstí Vídně Anny Kampl. Její sbor je známý svou pestrostí, otevřeností a inkluzí, která je skutečně žitá. Její modlitba je příkladem vytrvalosti a naděje víry.
....................................
Milí bratři a sestry!
Události pondělního večera nám nahánějí strach. Jsme šokováni, nenacházíme slova. Plní smutku nad smrtí nevinných lidí. Cítíme s rodinami obětí a vzpomínáme na slova Ježíšova: "Bože můj, proč jsi mě opustil?" Nedokážeme si vysvětlit, jaké pohnutky mohou vést k tak brutálnímu činu. Život jde dál... Nebo ne? Aby náš život mohl jít dál, potřebujeme prostor ke společné reakci. Kde těžko nacházíme slova, pomůže modlitba.
Bože,
plni strachu a bezmoci stojíme tváří v tvář událostem v centru Vídně.
Nechápeme.
Přicházíme k Tobě a hledáme odpovědi.
Jak se mohlo něco takového stát?
Kde jsi byl, Bože?
Kde jsi teď?
Kde je Tvá pomocná ruka?
Hledáme útěchu a důvěru.
K Tobě voláme: Bože, opustil jsi nás?
Pět mrtvých, dvacet dva zraněných.
Truchlíme s pozůstalými a nenacházíme útěchu.
Přicházíme s nejistotou a strachem. Mohlo to potkat i nás a naše blízké.
K Tobě voláme! Odpověz nám a vyslyš náš nářek.
Bud s pozůstalými! Kdo je může utěšit, když ne ty?
Nezanechávej je v osamění.
Buď s rodinou atentátníka, která musí žít dál s vědomím tohoto zoufalého činu.
Zůstávej s vídeňskými dětmi, které ztratily důvěru, že mohou samy jezdit veřejnou hromadnou dopravou do školy.
Doprovázej je svou přítomností a pomoz jim zbavit se bezejmenného strachu.
Prosíme za všechny, kteří hledají odpovědi na otázky viny.
Ochraňuj nás před neuváženými úsudky a předsudky.
Daruj všem, kteří nesou zodpovědnost za objasnění atentátu, moudrost, důvěru, sílu a vytrvalost.
Ukazuj nám cestu, když se necháváme unášet vlnou násilí.
Prosíme Tě, přijď do tohoto našeho světa, abychom dokázali žít v důvěře k sobě navzájem a v Tebe.
Daruj nám odvahu, abychom se dokázali chovat vlídně k druhým.
Otevři nám oči, abychom viděli trpící.
Otevři nám oči, abychom viděli, kde je třeba naší pomoci.
Otevři nám oči, abychom viděli, kde můžeme být konkrétně užiteční.
Daruj nám trpělivost.
Pomáhej nám, abychom dokázali žít společně v pokoji.
Prosíme Tě za naše blízké a všechny obyvatele Vídně, našeho úžasného multikulturního, tolerantního a otevřeného města plného života.
Ukazuj se nám, Bože, jako ten, jehož láska přemůže všechno utrpení a daruje nový život!
Otče náš…
Poslání – Ř 5, 1 – 5: 1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, 2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. 3 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, 4 z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. 5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Požehnání – Ř 15, 13:
„Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.“ Amen
Nedělní zamyšlení nad biblickým textem Mt 25, 1 - 13 8. listopadu 2020
Prožíváme čas, ve kterém řada z nás přichází o mnoho dosavadních jistot. Věci nejsou takové, jako byly před tím, než se ze země nebeského draka přistěhovala do našich končin poměrně přízemní a nepatrná potvůrka, ovšem dračí povahy, která nám všem nahání strach.
Ještě sice nenastala úplně doba temna (dokonce se někomu může po sobotě zdát, že začíná svítat i na divokém západě) ale sešeřilo se i tak značně. K tomu se pomalinku blíží zima. Víme, že teď půjde do tuhého a půjde tím pádem o výdrž. Vydržet dodržovat epidemiologická opatření, vydržet zpomalení ekonomického růstu, které pro některé bude možná znamenat dokonce pád směrem k chudobě. Vydržet s těmi, se kterými jsme teď dennodenně doma a nezbláznit se, nezabít je…
Leckdo si možná teď vzpomene na heslo z filmu Pelíšky „Vydržaj pijaňér!“. Budou prověřeny naděje, které chováme. Právě různé situace krizí, sešupů a velkých zátěží zprubují, jak je to s naší výdrží, naší nadějí, na čem vlastně stavíme své životy a životní rozvrhy a zda o své životní naděje dostatečně pečujeme, a zda je také hledáme.
Kdo měl za smysl života například jen dobudování domu, splácení hypotéky, cestování, dobré ekonomické zajištění dětí, dostudování nebo další vzdělávání, úspěch v zaměstnání, tomu se možná leckterá z jeho nadějí za několik týdnů či měsíců neosvědčí jako právě nejstabilnější.
V našem dnešním podobenství mluví Ježíš právě o výdrži. Skupinka deseti družiček čeká na ženicha. Jsou si v tom podobné. Ale když dva dělají totéž není to vždycky totéž, natož když jich zkouší dělat totéž deset najednou. Pět z nich si ke svým lampám, se kterými mají svítit ve svatebním průvodu přinese ještě malý kanystřík s náhradním olejem. A stane se to, co se zas až tak často při svatbách nestává, ale stává se to dost často v životě, že se ten, na něhož všichni netrpělivě čekají velmi opozdí. Tentokrát dokonce tak moc, že všechny družičky čekání vzdají a únavou v noci usnou.
Uprostřed noci, kdy by to nikdo nečekal – spali všechny a všichni – ženich přeci jen přijde. A je najednou potřeba svítit, je potřeba tu být pro něj, jít s ním na svatbu vydržet se slavnostní náladou a svítit, plnit úkol. Jenže ty nemoudré družičky na to tak nahonem nestačí, už jim totiž lampy skoro vyhořely. A nedostanou od nikoho žádný olej, musí si jej jít shánět. A nejsou pak vpuštěny, ženich se k nim už nehlásí, nepozná je, bodejť by ano, nejsou to žádné družičky (i když se za ně celou dobu považovaly a byly i pozvány, aby byly družičkami), vždyť teď nesvítí!
Jak je to s námi, máme dost naděje, dost laskavosti a trpělivosti, dost lásky pro dobu šera a temna? Máme dost naděje i pro období, kdy zchudneme, kdy přijdeme o práci, kdy se s námi rozejdou blízcí, kdy nás někdo opustí, kdy někdo blízký umře, kdy půjdeme do důchodu, onemocníme, zestárneme? Budeme pak ještě schopni vydržet a plnit funkci těch, kdo čekají a mají výdrž k dlouhé oslavě Boží blízkosti, až se ukáže příležitost? Nebo si teprve budeme protírat oči, a ptát se druhých, zda by nám nedali, nepůjčili, zda by nás nezaložili? „Prosím potěšte mne, ukažte mi smysl života, pro co mám žít, nemám dost naděje, nemám dost lásky, chybí mi síla, nevím, jak prosit, jak se modlit, nemám Ducha Svatého.“
Je to tvrdé! To dnešní je jedno z nejtvrdších biblických podobenství. Ježíš ví, že život je tvrdý. Život není spravedlivý. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Záleží jen na nás, jak se s tím vyrovnáme a jak se připravíme. V soudný den, v den krize, v den, kdy budeme dotázáni po naší naději, kterou máme (1 Pt 3, 15), ve chvíli, kdy bude potřeba, abychom k něčemu byli, abychom svítili a tiše a pokorně sloužili Boží lásce, budeme muset být připravení a mít výdrž.
Kdo se připravuje, je moudrý. A „moudrost září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají“, jak stojí v dnešním prvním čtení z knihy Moudrosti. „Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se.“
Kéž by nás dnešní podobenství poučilo! Kéž bychom nejpozději dnes začali hledat a pátrat po tom, co dát do rezervního kanystru pro dny zkoušek, abychom obstáli a vydrželi. Jsme pozváni, ale málokdo bude vybrán! (Srov. Mt 22, 14)
Tím nejbezpečnějším palivem, které máme mít v zásobě je láska k Bohu, láska ke Kristu, který je sám vtělená Boží láska. Křesťanskou hantýrkou řečeno je to Duch Svatý. A láska k lásce, máme-li to vyjádřit civilně. Jen vztah lásky k Bohu nás podrží i na popravišti. I na popravišti budeme moci svítit a rozdávat lásku, jako svítil a miloval a odpouštěl Ježíš, který o tvrdosti života dobře věděl a přišel nás na ní připravit a zároveň nás svou láskou přišel zachránit!
Kéž s ním umíme žít v láskyplném vztahu! Kéž jsme jeho družičkami – těmi moudrými, které mají dost lásky k lásce – Ducha – a tedy i výdrže a naděje! Amen