AKTUALIZACE Bohoslužby v době Vánoc a dále

Nedělní zamyšlení na Hod Bož vánoční 25. 12. 2021      BŮH PŘICHÁZÍ JINAK

 (Marek Bárta)

Trochu jiný příběh o tom, jak se narodil Ježíšek. Tedy Ježíš z Nazareta, Kristus:  

 

„Juda měl Farese a Záru z Támary, Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Boáz Obéda z Rút, David měl syna Šalamouna z ženy Uriášovy, tedy z Bat-šeby, a na konci rodokmenu měl Jákob syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.“ Tak jsem to četli v Matoušově evangeliu.  

 

Támara, Rachab, Rút a Bat-šeba a nakonec Marie. Pět žen v Ježíšově rodokmenu, pět výjimek z pravidla. Po pravidle totiž manželky zmiňovaných mužů Ježíšova rodokmenu nestály za zmínku. V pěti případech však ano. Ne ovšem proto, že by to byly ženy pouze výjimečné; kdyby šlo o výjimečnost, rozhodně by neměly být opomenuty takové ženy jakými byly Sára, Rebeka a Ráchel. O těchto slavných pramátích však Matoušův rodokmen pomlčí.

 

Zřejmě proto, protože to není jen tak nějaký obyčejný rodokmen, běžná listina rodu, ale je to symbolická (teologická) zpráva o tom, co nejvzácnějšího se v Ježíši projevuje ze souhrnu biblických vyprávění a z biblické zvěsti o lidech a o Bohu.

 

Co těch pět žen tedy spojuje, proč byly vybrány právě ony? Někdo může poukázat na to, že to byly hříšnice. Támar se převlékla za nevěstku, aby svedla svého tchána, což se jí podařilo do té míry, že s ním otěhotněla. Rachaba se za nevěstku nepřevlékala, ta jí přímo byla. Pomohla sice Izraelitům dobýt město Jericho, ale Izraelští špijóni se s ní seznámili jaksi pracovně, při požívání výkonu jejího zaměstnání. U Rut je to již spornější: jakkoli si získává Boaze (na radu své tchyně Noemi) tím, že mu přichází odkrýt plášť a lehne si na humnech k jeho nohám (ať už to všechno znamená v biblickém poetickém jazyce cokoliv), je ale na rozdíl od předešlých dvou žen považovaná za příklad ctnostného, cudného a věrného života. O krásce Bat-šebě, do níž se bezmezně zahleděl král David se asi netřeba dlouze zmiňovat. Nic méně až na to, že svého krále ve všem poslechla, a jistě jeho příkaz, aby se po koupeli ihned dostavila do jeho ložnic, neplnila rozhodně pouze s krajním odporem, nemůžeme o její hříšnosti nic moc povědět. No a o Marii, kdo by chtěl říct cokoliv ošklivého. To, že Josef měl nejspíš zpočátku velké potíže pochopit, co že to přesně znamená, že jeho snoubenka počala „z Ducha Svatého“, ještě neznamená, že by Maria byla hříšnicí.

 

 

Tak to je tedy jeden pohled – ženy hříšnice. Jakkoli by se možná hodil v tom smyslu, že pán Ježíš se rodí i přes člověčí hřích, není tento pohled zřejmě ten nejvýstižnější.  Další spojnicí oněch žen by mohlo být, že to jsou pravděpodobně všechno cizinky. Rachab byla Kenaanka, Rút Moabka, Uriáš, manžel Bat-šeby, byl Chetejec, tedy lze předpokládat, že i jeho žena byla rovněž Chetejka. Ale u Támar se o jejím původu nic nedočteme a u Marie jakbysmet. Tedy ani toto pojetí, které by mohlo ukazovat křesťanům židovského původu, kterým bylo Matoušovo evangelium předně adresováno, že Bůh se rodí do lidského života i skrze cizince, zřejmě důvod, proč jsou v Ježíšově rodokmenu zmiňovány právě tyto ženy, nevystihuje nejlépe.

 

Nejzajímavější a nevýstižnější pohled na ženy z Matoušova rodokmenu se mi zdá ten, že tyto ženy ztělesňují to, jak Bůh do našich životů a situací vstupuje jinak a nečekaně. My ať chceme či nechceme jsme většinou v církvi nakloněni přesvědčení, že bible z nás má vychovat slušné lidi, kteří se řídí morálkou – takovou tou maloměšťáckou. Jen, aby se vše dělo řádně a nikdo nás nepomluvil. („Tak si vezmi čisté kalhoty, pořádně se učesej, ták, hezky, a na sousedovic Aničku se ani nepodívej, ať se nedostaneme do řečí.“)

 

Juda nejen, že když ovdověl, se asi s klidem díval po sousedovic Aničkách, ale zašel si i za nevěstkou, a spal tak (nevěda) se svou snachou, která si tímto způsobem na něm vynutila potomka po tom, co jí Juda nedal za muže svého nejmladšího syna Šela. První Támařin muž – Judův nejstarší syn totiž zemřel, neboť činil, co bylo zlé v Hospodinových očích. Onan, jeho mladší bratr, který si Támar měl vzít po bratrově smrti podle tehdejších pravidel za ženu, aby tak bratrovi zplodil potomka, raději vypouštěl své semeno na zem, neboť bratrovi rozhodně pomoci nijak nechtěl, za což byl Bohem rovněž usmrcen. (Nikoliv za onanii, jak se mylně později rozšířilo.) Šéla, nejmladší z bratrů, byl skutečně ještě dospívajícím chlapcem, když Támaře umřel i druhý manžel. Měla na Šéla čekat, jenže se jaksi nemohla dočkat. Už byl mužem, a tchán se přesto neměl k akci. Možná si myslel, že by mohl přijít i o něj. Manželství s Támarou nebyla pro jeho starší dva syny zrovna nejšťastnější. Každopádně nakonec Juda Támar za její chytrost a prozíravost, se kterou se postarala o to, aby právu bylo učiněno za dost, chválí a velebí její spravedlnost. Ale musíme uznat, že Boží přání se prosadilo velmi nekonvenčním způsobem.

 

Rachab: Rachab pomůže Izraelcům, kteří přišli do města Jericha – nejstaršího města na světě – jako špióni. U Rachchab přespali, ale byli vyzrazeni. Ona pochopí vojenskou a politickou situaci dokonale – lépe než jerišský král a politická reprezentace města – a uzavře se zvědy dohodu. Pomoc pří jejich útěku z Jericha za ušetření jejího života a života celé její rodiny při dobývání města a pobíjení jeho obyvatel. Izraelci, kteří mají často za to, jak skvělou mají bojovou taktiku a nadřazenost, nakonec nepřátelské město porazí zejména proto, protože jim pomohla svým vhledem, odvahou a schopností rychle a operativně se rozhodovat – pohanská šlapka.

 

Rut – Moabka – zachraňuje rod své tchyně a svého zemřelého muže tím, že po žensku přesvědčí Boaze k tomu, aby se jich zastal. Z cizinky a bezdomovkyně a chudačky se stává členkou vyvoleného národa, se zajištěným živobytím a bohatým a atraktivním manželem. Bůh nezmění osud jen Rut, ale zejména její Tchyně Noemi, která přišla o manžela a tři syny. Změní její osud nečekaně, díky pohanské snaše.

 

Bat-šeba. Čekali bychom, že následovníkem trůnu po králi Davidovi bude třeba syn jeho první ženy Míkal, druhorozené dcery krále Saula, kterou David dostal od Saula za dvěstě pelištějských předkožek. Mikal však zůstala celý život neplodná. Proč? Protože – jak říká Bible lakonicky – neuměla se radovat, když se radoval David. Pohrdla jeho tancem ve slavnostním průvodu, který přinášel schránu úmluvy, kterou předtím ukradli Pelištejci. Následníkem trůnů se mohl také logicky stát Davidův prvorozený syn Abšolóm, ale ten se proti vlastnímu otci vzbouřil, a nakonec byl zabit, když se při jízdě na koni zachytil vlasy v koruně stromu a Davidovi vojáci ho probodli. Nakonec se po Davidovi stává vladařem syn Šalamoun, jehož matkou je žena, kvůli které se král dopustil ohavné politické vraždy, a pro kteroužto vraždu umřelo i první dítě vzešlé z tohoto románku. Králem silným a mocným a hlavně moudrým se stává syn rodičů, kteří byli všechno jiné než korektní a ctnostní.

 

A nakonec Maria – žena, která do tohoto rodokmenu vlastně nepatří, která je snoubenkou Josefa, davidovského potomka, a její dítě není jeho. Tedy přísně vzato, Ježíš není žádný davidovec. Maria počne, jak víme lépe než Josef, z Ducha Svatého, čímž těm všem nečekaným a nestandardním projevům Božího působení v lidském životě nasadí korunu.

 

Bůh přichází jinak, než bychom čekali, a než jak plánujeme i jinak, než se modlíme. Bůh přihází díky lidem, kteří nepatří k těm, s nimiž chodíme a tvoříme církev a boží lid.

 

Ve veliké tmě zazáří světlo.

Vlk s beránkem si bude hrát.

Malý kousek droždí, prokvasí těsto.

V poušti vykvete sad.

 

V tvém životě působí Bůh, jen často jinde, než ho očekáváš, jen jinak, než na co jsi se léta připravoval a připravovala.

 

Bůh je odjinud. A přesto je tak blízko.

 

Amen

Nedělní zamyšlení na Hod Bož vánoční 25. 12. 2021    BŮH PŘICHÁZÍ JINAK

(Marek Bárta)

Přivítání: „Milosrdenství, pokoj a láska ať se mezi námi rozhojní.“ (Ju 21)

Vstupní verš:    Ž 96, 1 - 4: 1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! 2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, 3 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, 4 neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.

 

1. píseň: EZ 482 „Ó ty radostný, čase vánoční“

 

Vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých společenství, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen

 

Modlitba:

Věrný Bože Izraele,

vždycky ses zastával opuštěných, vždycky jsi byl na straně těch, které nikdo netěšil, vždycky jsi byl útočištěm těch, kterým chyběl domov i klid spočinutí. Z tvé blízkosti, Bože, roste spása a život, základ radosti pro všechny lidi, kteří touží po novém začátku pro sebe i pro svět. Probuď tuto radost i v nás. Amen                                                   (Sylvia Bukowski)

 

1. Čtení – Rut 3, 6 – 14: 6 Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchyně přikázala. 7 Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si. 8 O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí – v nohách mu leží žena. 9 Otázal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“ 10 Nato jí řekl: „Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými. 11 Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá. 12 Ano, jsem vskutku váš zastánce. Je však ještě jiný zastánce, bližší příbuzný než já. 13 Zůstaň tu přes noc. Ráno, bude-li on chtít, dobrá, ať se tě zastane; nebude-li ochoten být ti zastáncem, zastanu se tě sám, jakože živ je Hospodin. Spi klidně až do rána.“ 14 Tak spala u jeho nohou až do rána. Ale vstala dříve, než by kdo mohl poznat druhého, protože Bóaz řekl: „Jen ať se nikdo nedoví, že přišla na humno žena.“

 

2. píseň: EZ 478 „Čas radosti veselosti“

2.  Čtení – Mt 1, 1 – 7. 16:  1 Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. 2 Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, 3 Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. 4 Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, 5 Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje 6 a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy, 7 Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, 16 Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.

 

Promluva:  

 

 

3. píseň: EZ 483 „Slyš, jaká to libá píseň“

 

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, věčný Bože, všemohoucí Otče, jak nádherný je svět, který jsi stvořil. Jak podivuhodná a nádherná jsou díla tvé milosti a tvého milosrdenství.

Ve stáji přišel na svět tvůj Syn – ne v královském paláci. Zvířata slyšela jeho první křik a andělé opěvovali jeho narození. Přišli za ním pastýři a pohané – ne zbožní a mocní. Jeden z vládců jej vyhnal z vlasti, a za čas tvůj Syn, bezdomovec, procházel zemí. Pane, jak dobrý je život, který tu vedeme. Navzdory všemu jsme při slavení tohoto svátku šťastní. I když se nám občas daří špatně. I když máme starosti a jsme smutní. Můžeme slavit, sami, uprostřed rodiny, s tebou a všemi lidmi na této zemi.

Pane, děkujeme ti. Pane, nechceme zapomenout na ty, kteří dnes žijí jako tvůj Syn po svém narození. Proto tě prosíme za všechny, kteří živoří jako bezdomovci v táborech a slumech. Pomoz všem, kteří v naší zemi hledají svůj nový domov. Pane, starej se o všechny lidi v jejich nouzích. Prosíme tě za všechny děti, které se dnes narodily. Ať už musejí žít v bohatství, nebo bídě. Ať už přišly na svět jako chtěné, nebo nechtěné. Ať už budou žít dlouho, nebo krátce. Pane, nezapomeň na žádné dítě na této zemi. Pane, i dnes tě hledají mnozí, mnozí se po tobě ptají, mnozí za tebou křičí. Ti opuštění a zoufalí. Ti hladoví a utlačovaní. Ti, kteří jsou v tuto chvíli mučeni. Ti, kteří ještě dnes zemřou. Pane, ty znáš každou bolest a zármutek. Ty vidíš všechnu bídu. Ty máš všechnu moc. Pane, ty se smiluj. Zachraň nás a zachovej při životě. Dej radost. Posiluj nás v lásce. Žehnej nás pokojem. Tebe chválí všechny nebeské mocnosti. Tobě děkuje všechno pozemské stvoření. Tobě jedinému náleží sláva a čest a uctívání, Otci a Synu a Duchu svatému, nyní i stále a od věčnosti na věčnost.     Amen                                                              (Mamfred Josuttis)

 

 

4. píseň: EZ 481 „Ó křesťané všichni v radostném plesání“

 

 

SVATÁ VEČEŘE PÁNĚ

 

 

Poslání – Žid 11, 1n.; 12, 12 - 14: 1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. 2 K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. 12 ‚Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘ 13 a ‚vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo. 14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

 

Požehnání – 2 Kor 13, 13:

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.  AMEN

 

5. píseň: 464 „Narodil se Kristus Pán“