Duch Boží spojuje, vytváří jednotu, tvoří z různých částí jedno společné tělo. O tom jsme přemýšleli již minulou neděli. Dodejme k tomu dnes ale nutně související myšlenku, že totiž Duch Boží spojuje různost, pestrost a v této naší různosti a pestrosti nás také oslovuje. Aby nás – velmi různé a rozmanité údy – mohl oslovit a spojit, mluví k nám pokaždé takovým způsobem, takovým jazykem, abychom mu rozuměli.
Duch svatý nemluví ani jen hebrejsky ani jen řecky, ani jen latinsky, ani jen anglicky, rusky nebo čínsky, ale všemi těmito jazyky. Duch svatý mluví i česky, romsky, slovensky, švédsky i finsky, německy i francouzsky, i rétorománsky, arabsky, mluví japonsky i vietnamsky, mluví všemi africkými jazyky…
Duch Boží umí promlouvat velmi, velmi pomalu, hlemýždím tempem pro všechny šneky a lenochody a Enty, ale umí drmolit i takovou rychlostí aby mu rozuměli za běhu gepardi, pelášící fretky i letící částice světla. Boží Duch promlouvá jak kvetoucími stromy a šploucháním vln, tichem pouště i něžně se snášejícím sněhem, tak promlouvá i lijákem, vichrem, pouštní či sněhovou bouří, lavinou, výbuchem sopky či cunami.
A odvažme se ještě dál: Duch Boží, Duch Svatý promlouvá krásou očí a těl mladých děvčat i jinochů, oslovuje nás skrze krásně stavěná těla sportovců a jejich výkony, komunikuje zamilovanými pohledy milenců i manželů a šťastným smíchem hrajících si dětí. Mluví stejně tak ale i skrze pohledy umírajících babiček a dědečků na LDNkách a v hospicích, volá k nám pohledy očí dětí na JIPkách a onkologických odděleních, domlouvá nám smradem bezdomovců a prázdnými pohledy lidí obtížených dušeními chorobami. Křičí k nám ústy raněných a zabíjených na všech bojištích a při všech genocidách.
Duch mluví skrze naše nemoci, obtíže, naše omezení, naše prohry a chyby. Bůh Duch nás upozorňuje na to, co nám jde a co ne, do čeho se pouštět a co raději přenechat jiným. Duch nás láká k tomu, abychom byli s ním, s Bohem a v Něm, v jeho lásce a jeho pokoji, abychom žili opravdový, ne vylhaný život. Duch mluví ovšem i našimi úspěchy, tím, co nám jde, za co nám lidé rádi poděkují. I tím, za co nás druzí zkritizují a třeba i pronásledují.
Duch mluví kručením v žaludku, lechtáním v podbřišku i erekcí, Duch s námi komunikuje stále. – Přimlouvá se nevýslovným lkáním přírody – lidí, zvířat i rostlin – , volá pískotem velryb a delfínů, pípáním ptačích mláďat, bzučením včel i mručením malých medvíďat.
Znamená to tedy snad, že je Duch Boží úplně ve všem? Pak by možná nemělo smysl ani o něm mluvit. Přeci vyznáváme, že Duch „mluvil ústy proroků“, působil při křtu Ježíšově, při vylití síly a odvahy na učedníky padesát dní po Velikonocích o letničních svátcích. Neznamená to, že Duch Svatý je právě jen někde, při zvláštních a zlomových událostech? Není to tak, že Duch Boží odděluje, povolává a posvěcuje jen své vyvolené? Přeci snad nemůžeme říct, že promlouval i ústy Pilátovými, že s námi komunikuje pachem hromady hnoje! Vidíte, a já mám za to, že ano! Že to říct můžeme.
Duch mluví všemi jazyky, všemi způsoby, je zachytitelný všemi našimi smysly a receptory, jen je třeba slyšet, k čemu nás volá, k čemu nás ponouká. Co říkal – například – Pilát o pravdě? A k čemu nás to může vést? Jak jeho příběh zapadá do příběhu Krista? Jak k nám promlouvá Duch skrze Pilátovo mytí si rukou po tom, co Ježíše odsoudil k smrti? K čemu nás Duch takto osvobozuje a vede?
A jak je to s tou hromadou hnoje? Někoho může hromada hnoje ponouknout k tomu, aby druhému pomohl jít vykydat chlév. Druhý může ucítit u hnojiště vůni domoviny, zasní se, zasteskne se mu, vzpomene na rodiče, na prarodiče, a třeba jim zavolá a domluví si u nich návštěvu, nebo pojede položit kytky na jejich hrob, anebo daruje finanční částku zařízení, které se o ně v jejich posledních dnech staralo. Jiný se bude zabývat myšlenkou, jak hnůj využít při zúrodňování polí. Jiný si na základě zkušenosti s hnojem vytvoří metaforu, jako třeba já, a napadne ho, že taková ta setkání farářů, nebo i jiná grémia a konference nejrůznějších odborníků mu přijdou jako hromada hnoje. Hnůj nemá být dlouho na hromadě, dobře, nechť se chvíli uleží, ale pak s ním šup na pole a zaorat, aby sloužil a zúrodňoval. Dlouhé ležení na (valné) hromadě – to je jen spousta intenzivních počitků ale užitek pramalý. No a někdo hnůj nemůže třeba ani cítit – po Covidu 19.
Nebo vezměme si vlny. U někoho valící se vlny vzbuzují obavy z moře, a tak jej dovedou k myšlence vybudovat na pláži pro plavčíky strážní věžičku, a plavčíky školit. Někoho jiného ty samé vlny lákají k tomu, aby na nich surfoval. Jiného zas aby si jimi nechal oplachovat nohy, děti si v nich zas budou hrát a stavět tunely a jezírka z plážového písku. Jiný zkonstruuje elektrárnu, která vlnami bude poháněna. No a někoho vlny neosloví vůbec.
Nesnáze v práci jednoho vedou k tomu, že svou práci opustí a najde si takovou, která ho bude víc bavit, kde k němu budou přívětivější (budou tam mít třeba lepší kávovar), najde si práci, která pro něj bude smysluplnější a kde využije či rozvine více svých obdarování. Jiný se naopak zakousne a bude se s obtížemi ve svém zaměstnání či povolání potýkat a prát a přijde třeba na to, jak svou práci učinit o trochu snadnější, příjemnější, efektivnější. Vytvoří možná jiný pracovní postup, nějaký zlepšovák. Přijde s reformou. A někdo do práce nechodí a je mu to jedno.
Jeden podnět, vícero způsobů, jak na tyto podněty reagovat. Jsou některé způsoby našich reakcí zaručeně dobré a některé zaručeně špatné? Jsou takové, které jsou z Ducha a které jsou řekněme od zlého?
Duch Boží k nám mluví a promlouvá skrze nejrůznější podněty, používá nejroztodivnější jazyky, komunikuje srze to, čeho my si jsme schopni všimnout a každého z nás oslovuje proto trochu jinak a vede k jinému chování. Nicméně přesto věřím, že nás Duch spojuje ve svém záměru, že nás vede k tomu, abychom vytvářeli společný organizmus. Boží Duch nás „napojuje“, jak píše apoštol Pavel ve svém dopisu Korintským (1K 12,13). Na co nás napojuje? Na co jsme byli napojeni? Na církev? Na evangelium? Nejen! Bůh nás napojuje na sám život. Na vzájemnost, na láskyplné, laskavé a obětavé podporování života, a jeho pestrosti ve svobodě. Tak přece funguje i každé tělo. Mnoho orgánů nejrůznějších tvarů a velikostí, s nejrůznějšími funkcemi, které se ale doplňují a slouží životu. Duch nás napojuje na život, protože on sám je dárcem života v pestrosti a ve svobodě.
Věříme přeci tomu, že i ukřižování Spasitele si Boží Duch používá k tomu, aby nás oslovil a přivedl k Boží lásce a k zastávání se života. Boží Duch mluví nejen skrze krásu a dobro ale i skrze hrůzy a hnus. On – Duch – ale není tou krásou ani tím hnusem – on je ta změna, to volání, to vanutí, které na nás při tom všem působí. A je nezbytné se učit působení Ducha odlišovat od ostatních působení a volání a svodů – od těch které nevedou k životu, ale ke smrti, ne k dobru ale ke zlému. Je potřeba rozlišovat duchy, jak se říká v Bibli.
Přeci jak velkolepost a krása tak i obrazy zkázy nás mohou volat nejen k touze rázně a energicky se zasadit za život a jeho zachování a volit při tom mnoho různých strategií, ale mohou nás svést k touze po uniformitě, k potřebě podílet se na budování všech možných monokultur, které vylučují, potlačují a ve finále likvidují druhé.
Jsou přece i hlasy, které volají (a to dokonce jménem Božím) do zbraně na obranu jednoty národa, rasy, náboženství, sexuální orientace. Jsou to ale hlasy vlastně rozdělující. My a oni – to nás sice zdánlivě spojuje, ano, ale jen s těmi „našimi“. Zároveň nás to od těch, kdo jsou ti „oni“, ti „jiní“, odděluje a vytváří to z nás navzájem nepřátele.
Připomeňme si, že slovo ďábel pochází z řeckého διαβολος / diabolos = pomlouvač, od slovesa balló = házím, střílím (od toho zas balistika). Ďábel je ten, který lidi umí rozhodit, rozstřelit, poštvat proti sobě[1].
Ale není to tak, že by veškerá kritika a třeba i souzení se s druhými lidmi nemohly být z povahy věci z Ducha Božího. Norimberský proces byl dobrým dílem, snahou prokázat a exemplárně odsoudit lidskou krutost a zneužití moci a zároveň prosadit vládu práva a zamezit pomstychtivosti. Ani podání žaloby na ústavního činitele není nic proti Duchu Božímu, pokud ústavní činitel zneužívá své moci, a svým vystupováním poštvává jedy proti druhým, a tak narušuje jednotné a pokojné fungování těla společnosti. Duch Svatý nás volá k lidské i občanské statečnosti, pokud je pošlapáváno právo, lidé jsou vyštípáváni ze svých úřadů, které zastávají svědomitě a je za nimi přitom vidět dobrá práce.
Vyostřené argumentování Ježíšovo s farizei i jeho označování farizeů za plemen zmijí nebylo proti Duchu Svatému. Člověk někdy potřebuje ostrá slova, aby se probudil ze své hluchoty a slepoty a mohl Ducha Božího zaslechnout a zahlédnout. Když ale říkala matka Marfuši Nastěnce „ty zmije“, nebylo to z Ducha Božího. Duchy je prostě potřeba se učit rozlišovat. Ovšem Nastěnka může díky Duchu Božímu při macešiných slovech „ty zmije“ najít odvahu čelit zlu, může osvědčit pokoru nebojovat stejně hulvátsky a soustředit se na dobro. A tak lze říct, že i skrze zlá slova „ty zmije“ promluví k Nastěnce Duch Boží.
Pociťujete vy, jak vás Duch Boží, Duch Svatý napojuje? Nejen ve křtu, ale i ve všedních dnech tím, s čím se setkáváte? Vnímáte, jak k vám promlouvá?
Když se otevíráme Duchu Božímu, přichází do všeho čím žijeme; když se mu uzavíráme, neosloví nás ani při slavení svatodušní neděle ani při svátostech.
Za dar Ducha Svatého je třeba stále prosit! Je třeba prosit za to, aby nás obdarovával vším a ve všem. Aby skrze to, co vnímáme, k nám proudila posvěcující síla života.
Bohoslužby 23. 5. 2021: JAK S NÁMI BŮH MLUVÍ (Sk 2,1-11 a 1 Kor 12,3b-7.12-13)
Úvodní verše – Ž 104, 24-30: 24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. 25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, 26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. 27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; 28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. 29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. 30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
- píseň: EZD 607 „Bůh je náš pán a král“
Modlitba: Pane zástupů, naplň nás svým Duchem, vzpruž nás, když jsme vyčerpaní, unavení z rutiny našich životů. Osvěž, občerstvi naši víru, když od tebe už skoro nic nečekáme. Lákej nás svým Slovem k tomu, abychom tě následovali, abychom odhalovali, jakou sílu nám dáváš. Tvá radost ať v nás proudí. Amen
První čtení – Sk 2,1-11: 1 Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“
Druhé čtení – 1 Kor 12,3b-7.12-13: 4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5 rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. 7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. 12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Zamyšlení:
Oznámení:
- Bohoslužby budou až do neděle díkčinění v evangelickém kostele v Šonově (Václavicích) a to vždy od 10:00.
- Dnešní sbírka je určena na Diakonii ČCE.
- Sbírky ve prospěch našeho sboru připomínáme na účely dofinancování opravy střechy na faře (VS 20), anebo nově zrekonstruovaných toalet v přízemí fary (VS 40). Číslo účtu je: 1180210359/0800.
- Do konce května trvá sbírka na Jeronýmovu jednotu.
- Prosíme, objednávejte si nové evangelické zpěvníky (490,-Kč / kus); (chorálník = 400,-Kč / kus).
- Online setkání s Biblí tento týden odpadá. Přijďme na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii.
- V pátek 28.5. schůze staršovstva v Šonově od 17:30.
- Včera zemřela socioložka Dr. Jiřina Šiklová – s vděčností vzpomínáme i na její návštěvy v našem sboru.
- Narozeniny z těch, o nichž máme bližší informace, oslaví v příštím týdnu Jakub Dvořák. Srdečně blahopřejeme!
Přímluvné modlitby: Píseň Miloše Rejchrta „Přijď království tvé“ ze zpěvníku Svítá č. 280
Shromáždění zpívá: Do pomlk lektor recituje:
Přijď království tvé Na dně mých sil Mezi nemocné
přijď království tvé mám-li všeho dost mezi vězněné
přijď království tvé přijď království tvé mezi osamělé
amen přijď království tvé
Vládne-li lež Do kostelů
vládne-li strach do modliteb
v lhostejném klidu do našeho zpěvu
přijď království tvé přijď království tvé
Chybí-li radost Do našich srdcí
chybí-li láska do našich rukou
v naší nedověře do našich očí
přijď království tvé přijď království tvé
Otče náš…
Poslání – Ef 6, 10 – 17: 10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. 11 Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. 12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. 13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14 Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15 obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ 16 a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Požehnán:
Boží Duch s tebou zůstává v Kristově lásce stále. Duch Boží tě obdarovává moudrostí a odvahou slyšet jeho hlas, kterým tě všemožně povolává k pravému, věčnému životu.
- Píseň: EZD 699 „Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí“
[1] Předpona dia- odpovídá české předponě roz- (významem, ne původem), tj. diagram = rozpis, diagnóza = rozhodnutí, dialýza = rozklad, diametr = rozměr, dialog = rozhovor (častý omyl je považovat slovo dialog za ekvivalent monolugu s náhradou číslovky mono za di, odtud jsou jsou konstruovány obskurní výrazy typu trialog apod.