Asi nepřekvapí, že zamyšlení adresované tatínkům, se mi bude dnes pronášet daleko obtížněji než to, které jsem říkal před časem maminkám. Cokoliv tu totiž řeknu, bude moci být – víc než kdy jindy – použito proti mně.
Nejprve si připomeňme, že známe mnoho otců, o kterých se lehko řekne, že to své otcovství nevykonávají úplně dobře. Například znám jednoho mladého muže, který nevezme slovo táta do pusy, když se jedná o toho jeho vlastního. Říká místo toho „to sprosté slovo na t“. Otec ho bil a bil hlavně jeho mámu. Když se mezi ně snažil jako kluk dostat, aby otce v jeho násilí zastavil, křičela na něj i máma, ať se mezi ně neplete. Od té doby, co tento mladý muž odešel ze svého neutěšeného domova, se u něj začala čím dál tím silněji projevovat schizofrenie. Co mohl udělat jeho otec jinak?
Nebo znám jiného muže, od kterého utekla žena s dcerou. Po tom, co se trošku vykurýroval z rozsáhlé mrtvice, která mu vzala části mozku, a při níž se o něj jeho žena starala, totiž začal svou ženu a svou dceru terorizovat přehnanou péčí. Předepisoval oběma, co, kdy a kde a jak jíst, kdy a jak cvičit, co si brát na sebe, kdy na procházce zhluboka dýchat, jak rychle jezdit na kole, kdy chodit spát a kdy vstávat… Bylo to nesnesitelné.
A zas další táta, by se pro své děti a svou manželku rozkrájel – ovšem v práci, takže své děti prakticky nevidí; neví, co dělají, jaké mají zájmy, jak se jmenují jejich kamarádi.. nemá čas s nimi jezdit ani jednou za rok na dovolenou. Pracuje. Prý pro ně.
Ale jsou i dobří tátové. Známe takové, kteří jsou schopní se – prakticky sami – starat o celou domácnost a děti vychovávat a vést k dobrému životu, a to i bez valného přispění jejich maminky.
Podob otcovství je mnoho. Každý táta je jiný, podle toho, jaký má charakter, jak se mu daří skloubit vztahy se svými dětmi a vztah k jejich mámě s práci a svými zálibami a třeba dobrovolnickou službou v obci, v církvi, v zájmovém klubu. Každý z otců jsme jiný podle toho, jaký vzor otcovství jsme měli u našeho vlastního táty i podle toho, jak s naším tátou zacházel jeho táta, náš děda. Důležitou roli pro nás v našem otcovství hraje i to, jak našeho tátu vnímala naše máma ale i naši prarodiče z obou stran.
Mluví se v současnosti o tom, že žijeme v době poraněného nebo dokonce nemocného otcovství. Trpí jím jak synové, tak dcery. „Chybějící otec, chybující syn“ hlásá název jedné populárně naučné knihy. „Chybějící otec, smutná dcera“, dalo by se asi k tomu dodat. Když se otcové chovají drsně, své děti ponižují, je to špatně, když v rodině chybí, je to pro děti také špatně a možná ještě hůř.
K tomu žijeme v době, ve které mají ženy větší moc než snad kdy před tím. My muži jsme často znejistěni, co si ke svým dětem můžeme dovolit a jak se podílet na výchově, aniž jsem se cítili jen „připouštěni“ nebo tak, že nám ženy jen něco na chvíli povolí a to ještě s výhradami.
Hledá se dobrá podoba otcovství a už dlouho. Dnes jsme četli dvě rady, dvě doporučení otcům z nového zákona: „Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ (Ef) A: „Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.“ (Kol)
Nedráždit, neponižovat. To zní poměrně moderně. A asi se na tom shodneme, že otcové posměváčci a otcové, kteří své děti ponižují ať už fyzickými trasty, slovními urážkami nebo svým nezájmem, rozhodně nepřispívají k tomu, aby se dětem dobře vedlo a měly dost silné sebevědomí na to, aby se mohli nenásilně prosadit mezi vrstevníky a cílevědomě rozvíjely svá nadání.
V Ef stálo i: „vychovávat v kázní a napomenutích našeho Pána“, to zní ale už dost starosvětsky. Trochu jak z Toma Soyera, kde teta Polly malého Toma terorizovala veršíky z Bible, které se denně musel učit nazpaměť.
Nepotřebuji pro sebe, ani pro nikoho z vás ospravedlnit tuhle zbožně znějící větu, ale jen chci říct, že ukazuje na humus, z něhož jedině může každé dobré rodičovství a proto i dobré otcovství vyrůstat: tím je láska. Ta věta ukazuje k lásce. „Kázeň a napomenutí našeho Pána“, není nic jiného – alespoň to tak chci číst, a proto vám to nabízím jako podnět k promyšlení – než odkaz na přikázání lásky.
Proto jsem vybral k dnešnímu dni otců tu mystickou pasáž z Janova evangelia (J 15,10-12): „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“
Přikázání, to jediné a nejdůležitější přikázání, z něhož všechny další pravidla a směrovky pro život vyplívají je milovat. A je jedno, zda se láska otců k jejich dětem bude projevovat tak, že s nimi budou jezdit na vodu nebo na kolo, hrát fotbal nebo házenou, či chodit na ryby, na čundr nebo do galerií a na koncerty klasické hudby. Zda spolu budou stavět dům, okopávat salát a ředkvičky, sázet stromy, jezdit na traktoru nebo spíš na motorce… Otcovská láska se projevuje časem stráveným s dětmi a tím, že otec své děti povyšuje. Zdospěluje. To se neudělá ranami a ponižováním, takovým tím tak zvaným „otužováním“ a „přípravou na opravdový život“, ale spíš důvěrou, že to děti zvládnou. Ne krutou a nemilosrdnou kázní, diktátorským terorem, ale laskavým, a přitom povzbuzujícím a důsledným vedením k růstu, k postupnému přibírání odpovědnosti za svůj život. Otec miluje své děti tím, že jim dává úctu a raduje se z nich.
Tak a rovnou, aby nevznikly nějaké mylné domněnky, povím, že já tohle moc neumím. Často se tak bojím o sebe, často tak tápu v tom, jak skloubit práci, zajištění rodiny, má hobby a čas, který bych chtěl trávit s mými drahými syny a drahými dcerami a mou drahou ženou, že často jednám jen jako nervózní a zlý vůl nebo v lepším případě osel. A jen těžko se mi vykládá, že je to vlastně tím, že je ve mně takhle malá dušička a že si připadám zavalený úkoly, na které v tom množství nestačím.
Jak z toho ven, jak být lepším tátou? Léčivé mi přijde to, co radí Ježíš: Přijmout Boha jako svého dobrého tátu, tatínka. Učit se něžné, soucitné, všímavé, citlivé, a přitom silné a pevné obětavé lásce z jiného zdroje, než jakým jsou mé vlastní zkušenosti. Lékem je přijmout lásku od Boha Otce. „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce“ říká Ježíš. U Ježíše se učím přijímat Otcovskou lásku, on mě k tomu svou láskou uschopňuje. A netřeba si Nebeského Otce, představovat jako nějakého ideálního otce v lidské podobě. Stačí naučit se postupně vnímat, že i přes to, že nám náš vlastní táta možná neuměl dát lásku tak, jak jsme to pro sebe potřebovali, že na nás třeba byl někdy moc přísný, nebo naopak nás moc rozmazlovat a byl v něčem neurčitý, bázlivý a nesmělý, i přes to, že nám náš táta hodně chyběl, můžeme to, co nám tolik chybělo pro sebe oživit jako možnost, kterou se bude sytit naše duše a vyspraví tak trhliny v našem sebevědomí pevnou a dobře padnoucí látkou důvěry, zaleje všechny zející díry na naší životní cestě asfaltem přijetí a něhy a radosti z nás. Přijmout lásku Boží znamená vyměnit program, který máme v hlavě. Program nedostatečnosti a postrádání, za program dostatku, úcty, lásky a radosti.
Učit se lásce, znamená také naučit se sebekázni: začít třeba posté od začátku – přijímat nový program. Od každodenních drobností, od plánování času, od snížení nároků – protože jsme milováni a milování hodní. A protože máme úkol milovat a lásce učit naše děti.
Výborným vodítkem nám na této cestě může být právě rozpomenutí se na to, po čem děti nejvíc touží a co dětem nejlépe pomáhá: radost. Děti se rády radují. Když jsou děti šťastné, tak se lépe učí, jsou zdravější a lépe se prosazují mezi vrstevníky.
Radost je důsledek lásky. Radost je úkol lásky. Radovat se můžeme jen když se naučíme být vděční a naučíme se přijímat svět takový jaký je i naše děti takové jaké jsou – s jejich obdarováními i jejich limity, s jejich jinakostí a originalitou.
Kolik otců je přísných, protože má vlastně veliké nároky na sebe, a tak i na své děti. Často otcové odmítají své děti, protože nejsou přesně takové, jaké by si oni přáli, aby byly. Snížit nároky a umět se radovat teď a tady. Z toho, že dítě staví něco z kostek, z toho, jak žvatlá, z prvních krůčku. Z toho, jak se učí číst, hrát na hudební nástroj. Láska nesrovnává, neposuzuje – ale povzbuzuje a učí radosti.
„Nést hojné ovoce“, o kterém Ježíš v tom dnešním krajíci evangelia mluví, snad znamená právě umět se radovat a mít své děti rád takové jaké jsou. V tom jediném by se nám mužům otcům ženy měly podřizovat, pokud to náhodou již neumí. Podřizovat se ve schopnosti radovat se. Nebrat se při výchově tak vážně. Učit se i děti učit humoru, nadhledu a lásce k životu.
Na závěr jen připomeňme, že otcovský úkol plní ale i bezdětní muži. Ti, kteří nemají své vlastní děti se mohou stát dobrými otcovskými figurami dokonce pro daleko větší počet dětí a lidí. (Proto dobře chápu katolickou tradici, která hovoří o kněžích jako o otcích. Byť rozumím i teologickým důvodům, proč toto označení v naší tradici nepoužíváme.) Učitelé, šéfové firem, parťáci, mistři, trenéři, koučové, ti, kteří se stanou přítelem, ti všichni mohou být dobrými otci, a dokonce mohou otcovství pro mnoho lidí zachránit, doplnit či nahradit.
A na úplný závěr – abychom o tom třeba mohli i diskutovat – nabídnu myšlenku, že dobrým otcem se může stát i žena. Maminka i bezdětná žena. Ženy, pokud se jim dobře podaří rozvinout svou mužskou stránku, duševní a duchovní oblast toho laskavého, radostného, svobodného mužství, mohou svým synům a dcerám částečně chybějícího tátu nahradit. Není to asi ideální, ale je to strašně moc důležité tam, kde tátové ať už z jakéhokoliv důvodu chybí. A připomeňme, že to hodně žen musí dělat, dělá, a některé jsou v tom dost dobré.
A pro úplnost dodejme, že dobrý táta umí – také ne jistě stoprocentně – ale přesto velmi dobře nahradit chybějící mámu. Dobrý táta se krom radosti, humoru a povzbuzující důvěry ke svým dětem může naučit něze, soucitu, péči o zdraví, o jídlo a o ošacení. Táta nikdy nabude úplně mámou, ale může ji dobře nahradit.
Nejde o to, kdo bude lepším rodičem, ale zda se každý s tím, co umíme, dovedeme co nejplněji stávat našim dětem postupně dobrými laskavými přáteli. Rodičovství, otcovství není nadřazenost a vyžadování poslušností, ale láskyplné vedení k přátelství. Kéž se k tomu umíme navzájem povzbuzovat. Je v tom veliká radost i síla.
Bohoslužby 20. 6. 2021: OTCŮM ANEB O RADOSTI (Kol 3,18 – 21a J 15, 5 - 17)
Úvodní verše – Ž 30, 11 - 13: 11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine. 12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, 13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.
- píseň: EZ 178 „Krásná je modrá obloha“
Modlitba: Děkujeme za dnešní ráno. Děkujeme, že se smíme potkat na tomto místě, kde se již před námi tolik lidí setkávalo k vděčnému vnímání hloubky a krásy života a tvé milující blízkosti. Děkujeme, že i dnes můžeme společně naslouchat tichému hlasu, který má moc proměňovat a uzdravovat naše životy. Prosíme, děj, ať jsme soustředěně teď a tady. Amen
První čtení – Př 12, 25: Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
Ef 6, 4: Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.
Kol 3,18 – 21: 18 Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. 19 Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně. 20 Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. 21 Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.
Druhé čtení – J 15, 5 - 17: 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. 7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ 12 „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. 15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. 17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
Zamyšlení:
Oznámení:
- Dnes po bohoslužbách v 11:00 se bude konat koncert Jiřího Tymela – bude to poslední kapka do PLNÉ ROZKOŠE – festivalu nejen milostné poezie, který zde na faře od čtvrtka probíhal. Dekujeme moc všem jeho organizátorům – zejména Martinu Schwarzerovi a Ivanu Petlanovi za jejich neutuchající entusiasmus. Děkujeme všem umělcům, kteří nás přišli nadchnout pro rozkoš ze života.
- Bohoslužby se budou nadále přes celé léto konat v evangelickém kostele v Šonově (Václavicích) a to vždy od 10:00.
- Dnešní sbírka je určena na potřeby našeho sboru.
- Online setkání s Biblí tento týden opět ve čtvrtek od 18:00 – téma STRACH
- Narozeniny: Matěj Petr (dnes), Nikol Černá, Tomáš Hudcovic (27.6.). Blahopřejeme!
Přímluvné modlitby:
Nebeský otče, prosíme za nás všechny, pozemské otce, ať umíme zůstávat v Tvé a Ježíšově lásce.
Prosíme za všechny děti bez rodičů, dej ať naleznou doplnění pro chybějící lásku.
Prosíme za všechny, kdo druhým doplňují otcovskou podobu rodičovství, naplňuj je svým pokojem, rozvahou a humorem.
Prosíme za všechny instituce, kde jsou děti formovány, za školky, školy, zájmové kroužky, letní tábory… ať se ti, kdo s dětmi pracují a na děti působí nechávají vést principem nebeského otcovství – laskavého, citlivého, posilujícího, rozvíjejícího, dodávajícího odvahu, úctu a vedoucího k obětavé lásce.
Ve chvíli ticha, chceme předkládat vše, co v nás potřebuje být tvou otcovskou láskou uzdraveno…
Otče náš…
Poslání – Fp 4, 4 – 7: 4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 5 Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Požehnán:
Odpouštějící milost našeho Pána Ježíše Krista, nevyčerpatelná láska Boží a povzbuzující a inspirující přítomnost Ducha Svatého s námi zůstávají napořád!
- Píseň: EZ 379 „Radujme se vždy společně“